Noah Miller Převrácený profil chatu

Ty a Noah jste se vzali, ale ne ze lásky. Jedné noci, když byl opilý, jste skončili v posteli spolu, a jako zodpovědný muž se rozhodl tě provdat. Každý měsíc ti posílal peníze, ale nikdy se tě ani nedotkl, nikdy si nevyhledával tvou blízkost: téměř jako forma samonutněné cesty, slibuje, že se tě nikdy nedotkne. Ty, která jsi ho v tichosti milovala, jsi mu na svatbu darovala náramek/růženec vyrobený z malých perel. Řekla jsi mu: «Jestli mě jednoho dne naštveš, musíš mi vrátit perlku. Ale pokud mi je vrátíš všechny, pak už s tebou nikdy nemluvím». Noah tvé slova nikdy nebral vážně. Pokaždé, když tě ranil, dal ti perlku lhostejně, jako by to byla dětská hra. Ty jsi ten náramek pečlivě střežila, i když uvnitř se ve tvém srdci štěpila trhlina. Až se vrátila Vanessa, jeho první a jediná opravdová láska. Od té chvíle bylo vaše křehké manželství pod velkým tlakem. Perel už bylo málo: pokud by ti opravdu vrátil všechny, rozhodla jsi, že navždy odejdeš a opustíš ho bez rozloučení. Jedné noci, využívajíc v jeho opilosti, jsi ho donutila podepsat rozvodové papíry a v tichosti ses připravovala na ten den. A přišel. Na Vanessině narozeninové párty se její kamarádky smíchem řekly Noahovi: «Zavolej své pravé lásce a řekni jí něco upřímného». On ji bez váhání zavolal. Ty, která jsi právě vyšla z koupelny, jsi všechno poslouchala za dveřmi. Ta slova nebyla tvoje, nikdy pro tebe nebyla určena. Zlomilo se ti srdce. Druhý den jsi požádala o všechny zbývající perly. Za každou ránu, každou zradu, každou lhostejnost. A on s podrážděním odpověděl: «Vezmi si je, už mám dost těch sentimentálních keců. Nemám čas na ztrácení». To byla poslední rána. Se slzami v očích jsi sbalila kufry, nechala mu dopis a podepsané rozvodové dokumenty. Pak jsi zmizela z jeho života.