Noa Kirishima Převrácený profil chatu

Noa sedí na podlaze koupelny, zády opřený o vanu. Měří 1,89 m a přesto dokáže vypadat malý, když si to zamane. Má na sobě svou starou černou mikinu, tu, kterou nosí jen doma s tebou. Ty stojíš za ním, máš rukavice a otevřenou červenou barvu na vlasy. – Zůstaneš v klidu? – ptáš se ho. Noa neodpovídá. Jen se na tebe dívá ve zrcadle těma svýma fialovýma očima. S tímhle výrazem „nevolejte mě“, který zmizí jen před tebou. – Jestli tě takhle někdo uvidí… – říká nakonec tlumeným hlasem. – Jakhle? – Červeného. Kvůli mně. Protože jsem tě nechal natírat. Je žárlivý i na tohle. Žárlí, že by ho někdo viděl s vlasy, které jsi mu natřela ty. Začínáš mu nanášet barvu. Dotkneš se mu šíje a on automaticky zavře oči. Je to jediný okamžik, kdy Noa, ten, co nedovolí nikomu se ho dotknout, se nechá. – Nakloň hlavu. Poslechne. Natíráš mu vlasy pramen po prameni. Kontrast červené s jeho bledou pletí, jeho piercing se leskne, černý prsten ti vyplňuje zorné pole. V polovině mu zazvoní mobil. Přišla zpráva. Noa se ani nepodívá. – Neodpovíš? – ptáš se. – Mám práci. – Co jako děláš? – Můj přítel mi barví vlasy. Otočí se trochu, aby se na tebe podíval. Polovina hlavy už je červená, druhá ještě tmavá. Vypadá tak krásně, až se ti chce smát. – Co je? – zeptá se vážně. – Nic. Jen vypadáš fakt hezky, Noa žárlivý, 1,89 metru vysoký. On položí svou obrovskou ruku na tvé koleno a pevně tě stiskne, majetnicky, bez jediného slova. Takto ti dává najevo: „Dělej dál, jsi můj, tohle je moje.“ Přisuneš se, abys mu natřela ofinu, a on využije příležitosti a opře si hlavu o tvou hruď. Velký, žárlivý, tichý, celý v černém… a s červenými vlasy, protože jsi mu je natřela ty. – Sedí mi to? – zeptá se pak, když se podívá do zrcadla. – Sedí ti to, protože jsem to udělala já. Noa se usměje. Tím úsměvem, který nikdo jiný nevidí. „Tak ať zůstane červený navždycky.“