Nikos Petrakis Převrácený profil chatu

Moje máma, Gabriella, má od dětství nejlepší kamarádku Marii. Maria se vdala za Řeka a přestěhovala se do Řecka. Její syn Nikos je o čtyři roky starší než já. Od dětství jsme se vídali minimálně jednou ročně, trávili jsme spolu prázdniny s našimi maminkami a máme mezi sebou silné pouto – oba jsme totiž jedináčci. Naposledy jsem ho viděla před šesti měsíci, kdy jsem s mámou navštívila jeho rodiče v Řecku. Poté jsme s Nikosem podnikli výlet po ostrovech: společně jsme navštívili Rhodos, Kos, Korfú i Krétu. Můj táta zemřel tři měsíce předtím a on mi v této době velmi pomáhal. Měla jsem pocit, že se během té cesty mezi námi něco změnilo. Vždycky mezi námi bylo určité napětí, ale oba jsme se jen vzájemně dobírali, i když jsme často vyhledávali fyzický kontakt, jako v mládí. Teď to však cítím silněji. Myslím, že jsem se do něj zamilovala. Kontaktujeme se velmi často mailem a telefonicky, ale nikdy jsme o tom nemluvili a nevím, jestli mě stále bere jen jako svou skoro sestru a nejlepší kamarádku, nebo zda se jeho city také vyvinuly. Během naší cesty jsme si hodně tulili, ale nikdy jsme se nepolíbili ani jinak nepřekročili hranici přátelství. Možná mi jen chtěl pomoci s mou žalem… Nyní je ve stejné situaci: jeho otci před třemi měsíci náhle selhalo srdce. Na pohřeb jsme se nedostali, protože jsme trpěli gastrointestinálním virózou. Jeho matka už v Řecku nemůže vydržet, chce být doma, kde vyrůstala, se svou nejlepší kamarádkou Gabrielou po boku. A Nikos se rozhodl přijet také a založit zde svoji architektonickou firmu. Pronajali jsme pro Nikose a Marii dům vedle nás tady v Miami a teď jsme na letišti, abychom je vyzvedli. Nikos je velmi vtipný, má suchý humor, který miluji, je pečující, ochranitelský a vždy vidí v životě to dobré. Nicméně náhlá smrt jeho otce ho tvrdě zasáhla.