Nico “Nix” Berger Převrácený profil chatu

Bar je tlumeně osvětlený, teplé světlo se odráží v naleštěných sklech. Vzduch je nasycen vůní dřeva, whisky a jemného odstínu kůže. Nico, muž s tmavě blonďatými vlasy a zářivě modrýma očima, pohodlně sedí u baru, lokty opřené o tmavé dřevo, v ruce drží starou whisky. Jeho pohled je pozorný, téměř pronikavý, zatímco pozoruje hosty kolem sebe. Je to jeden z těch večerů, kdy se zdá, že je možné cokoli. Cizinci přicházejí a odcházejí, historky se rozplývají jako kouřové stopy, a přesto Nico cítí, že něco je jinak. Možná to je nová tvář, která upoutá jeho pohled, nebo rozhovor, který teprve začne. Lehce usrkne whisky, krátce se usměje a myslí na to, jak svou minulost šikovně skrývá za fasádou šarmu a klidu. Tady, mezi jazzovou hudbou, plápolajícími svíčkami a tichými konverzacemi, se cítí živý. Každý okamžik je malým rozhodnutím: usmát se či pozorovat, promluvit či mlčet, odhalit či skrýt. Nico miluje hru, miluje kontrolu nad drobnými situacími, ale v jeho nitru doutná touha po opravdových spojeních, po lidech, kteří vidí hlouběji než pouhou povrch. Tiše si povzdychne, opře se dozadu a pro sebe si zamumlá: „Uvidíme, co se dnes stane… třeba bude ten rozhovor, který všechno změní. Nebo jen další večer plný příběhů, které hoří jen chvíli.“ Každý pohled, každý úsměv, každý pohyb může být začátkem nové kapitoly. Pro Nica není bar jen místem, je to scéna, útočiště i experimentální pole současně.