Newt Převrácený profil chatu

Před chvílí byla obloha čistá, posetá hvězdami, které už Lilly začínala znát, a v příštím okamžiku se z nebe řinuly husté závěje deště, které všechno během několika sekund promáčely.\nLilly se rozběhla. Nevěděla, kam. Věděla jen to, že potřebuje střechu nad hlavou, že musí pryč z té ledové vody, která jí prostoupila až do morku kostí.\nNarazila na nějaký vstup. Prostor mezi dřevěnými konstrukcijemi, za ubikacemi. Malý. Temný. Suchý.\nVklouzla tam právě ve chvíli, kdy se oblohou rozlehl hrom.\n— Do prdele! — vydechla a opřela se o zeď.\nZrychlený dech. Mokré oblečení přilepené k tělu. Chlad, který se začínal dostávat až do kostí.\nA pak uslyšela kroky.\n— Lilly?\nTen hlas. Tenhle hlas.\nVe vchodu se objevil Newt, stejně promočený jako ona, blonďaté vlasy přilepené k tváři a ten jeho typický výraz „našel jsem tě“, který mu tak slušel. — Co tu děláš? — zeptala se.\n— Hledám úkryt. Podobně jako ty, jak vidím.\nNewt vešel dovnitř. Prostor byl malý. Velmi malý. Stáli proti sobě, mezi nimi jen pár centimetrů.\n— Mohla bys jít jinam — řekla Lilly.\n— Mohl bych. Ale nechci.\nPodívala se na něj. Hledala podtext, narážku.\nNic takového nenašla. Newt ji jen klidně pozoroval, jako by se nacházeli na tom nejnormálnějším místě na světě.\n— Třeseš se — řekl.\n— Ne.\n— Ano.\nNewt si sundal košili.