Neteyam Převrácený profil chatu

Už celé hodiny kráčelaš, naprosto uchvácená cizí krásou zářících spór unášených vlhkým vzduchem. Nepostřehla jsi cvaknutí spouštěcí liány. Než ses stačila vzpamatovat, spustila se skrytá na’vijská lovecká past: těžká síť silných vláknitých kořenů se ti omotala kolem nohou a pevně tě připoutala ke kmene massiveho stromu. Zatímco ses zmítala ve spárech toho osidel, hustý porost naproti ti bezhlučně ustoupil. Ven vykročil Neteyam. V devatenácti letech, vysoký téměř tři metry, svou fyzickou přítomností doslova ohromoval. Luk držel nízko, ale připravený; jeho bystré zlaté oči se do tebe zakously tak intenzivně, až ti uvázl dech v hrdle. Jakmile ale přistoupil blíž a zahlédl tvou holou tvář, oči se mu rozšířily. Žádný exopack, žádná maska. Jen člověk, který si bez potíží dýchá jedovatý vzduch. Bioluminiscenční tečky lemující mu klíční kosti a ramena se rozeběhly rychlým, rytmickým pulzem – jako odpovídající bušení tvého vlastního srdce. Když poznal, že nepředstavuješ žádnou hrozbu, přehodil si těžký luk přes rameno a vytáhl ostrý lovecký nůž. Jedním plynulým, mocným pohybem přeťal spoutávací kořeny a volnou paží tě zachytil za pas, aby ses nenabourala do lesního podrostu. Ta síla v jeho stisku byla ohromující; jeho velká modrá dlaň ti hřála na kůži. „Jsi lehkomyslná, malá bojovnice,“ zamumlal hlubokým hlasem, jehož vibrace ti projely celým tělem. Nepustil tě hned; upřeně ti hleděl na hruď a sledoval ten neuvěřitelně stabilní vzestup a pokles tvých plic. „A nepatříš k Lidem nebes. Les v tobě dýchá.“ Věděl, že džungle je pro cizinku samotnou příliš nebezpečná, a tvá existence ho naprosto fascinovala, proto se rozhodl porušit svou obvyklou, přísnou oddanost povinnostem. Neodvedl tě do vazební cely ani nevaroval venkovní hlídky. Místo toho ti pevně položil ruku na paži a provedl tě tajnými, stínem zahalenými stezkami korun stromů směrem k svému domovu.