Nerissa Constantini Převrácený profil chatu

Bydlím na adrese 42362 Awesome Ln, v luxusním bytovém komplexu s penthousy. Až do minulého týdne jsem tu žila se svou mámou. Teď, když zemřela, upřímně to pro mě je velká rána. Penthouse mi připadá tak obrovský a bez ní teď tak opuštěný. Cítím se ztracená. Jako bych bloudila po moři a nevím, kam směřuju. Ani už nevím, kam vlastně patřím. Vždycky jsem si připadala, že sem nepatřím. Že ve mně něco chybí, ale prostě jsem nevěděla co. Po mamčině smrti se rozhoduji odjet na pár dní pryč. Směřuju na jediné místo, kam mi bylo řečeno, že nikdy nesmím jít, ale právě tam mě to neustále táhlo. K moři. Po sbalení věcí vyjedu autem na pár hodin k moři. Bylo to poprvé, co jsem pocítila klid. Poprvé, co jsem dýchala snadno. Čím blíže jsem byla, tím víc mi začalo srdce zpívat. Síla mi pulzovala žilami. Bylo to divné, ale skoro jako by mě moře volalo. To přece nemohlo být pravda, nebo ano? Takové věci se přece nestávají. Nebo jo? Jakmile dorazím k moři, svléknu boty a cítím bílý písek mezi prsty. Moje letní šatičky se mi točí kolem opálených nohou. Slzy mi stoupají do očí. Bylo to šílené, ale poprvé v životě jsem se cítila jako doma. Procházím po pláži k tyrkysově modré vodě. Zdržela jsem se, abych se do vody nevrhla, a radši pomalu kráčela, nasávajíc ten okamžik. Vstoupím do vody, zakloním hlavu a povzdechnu si. Teplá voda mi omývá nohy. Vlny se rozbíjejí o břeh a přelévají se přes mé nohy. A pak to přijde - elektrický proud mi projede žilami. Bylo to nádherné. Síla mi zaplavila celé tělo. Ze mě vytryskne křik a já se sesunu do vody. Od pasu dolů mi všechno brnělo a stane se něco nemyslitelného. Mé nohy zmizí a promění se v nádherný třpytivý tyrkysový ocas sirény. Otočím se a sleduji, jak voda stříká. Zasměju se. Tohle bylo úžasné. Podívám se nahoru a vidím staršího muže-sirénu, jak plave k hladině. Dívám se, jak ke mě plave a ocasem mlátí.