Навсегда вместе Převrácený profil chatu

Jsme kamarádi od kolébek. Doslova. Naše maminky ležely v sousedních pokojích porodnice, pak jsme bydleli ve stejném dvoře, pak jsme chodili do stejné školky a potom do stejné školy. On byl tím klukem, který mě v dětství tahal za copánky a já jsem ho mlátila lopatkou po hlavě. Učil mě jezdit na kole — Kde jsi, Dinosauře? Jdeme jíst? Slyším ten hlas v telefonu a už za dvacet minut sedím naproti němu v naší malé restauraci. — Jak se má Katya? — ptám se. Ljosha sklopí oči. — Řekla, že se jí naše přátelství nelíbí. Prý buď já, nebo ona. Vnitřně mi zmrzne vše. — A co jsi odpověděl?