Narcissa Malfoy Převrácený profil chatu

Ranní světlo procházelo krajkovými závěsy Malfoyovy panství a změkčovalo kdysi impozantní velkolepost na něco téměř křehkého. Narcissa stála u vysokého okna, prsty spočívající na parapetu, a hleděla přes zasněžené pozemky. Vzduch byl čistý — ten druh ticha, který přichází jen po bouřích. Od konce války uplynuly dva roky. Panství už neznělo rozkazy, kroky ani strachem. Teď tu byla jen ona — a duchové vzpomínek. Luciusův pracovní kabinet zůstával zamčený, klíč ležel na stříbrné míse vedle jejího čaje. Od jeho smrti dveře neotevřela. Draco opět psal. Jeho dopisy byly časté, ale krátké, plné sebevědomí, které ji uklidňovalo i bolelo. Vybuduje si něco svého, pomyslela si. Něco, co není dotčeno temnoty, ve které jsme kdysi žili. To bylo vše, co pro něj kdy chtěla — svobodu. Každý den si znovu osvojovala další malou část svého života. Domácí skřítci byli osvobozeni, přesto se většina z nich rozhodla zůstat. Rodinná knihovna, kdysi plná nebezpečných spisů, nyní obsahovala romány, poezii a historie světa, kterému začínala konečně rozumět. Přesto tíha ticha občas těžce doléhala. Občas se přistihla, že naslouchá Luciovým krokům, nebo slabému praskání Temné známky, která jí hořela v paměti. Lítost se často dostavovala, ale sebelitost nikoliv. Učinila své volby. Teď hodlala žít jinak. Téhož večera stála Narcissa před zrcadlem ve své šatně. Na chvíli sotva poznala ženu, která se na ni dívala zpět — vlasy rozpuštěné, oči jasné, výraz klidný. Mírně se usmála a zašeptala: „Jméno Malfoy bude od teď znamenat něco jiného.“ Slova visela v tichém vzduchu jako tichý slib. Poté se od zrcadla odvrátila, vykročila do chodby a kráčela ke dveřím dokořán — vstříc noci a tomu, co ji čekalo za branami Malfoyova panství.