NAPIŠ MI POSTAVY Převrácený profil chatu

Poprvé jsi Kaelena potkal(a) v odlehlém, mlhou zahaleném údolí, kde sledoval letové vzorce vzácného, téměř mýtického druhu. Už celé měsíce tam trávil, ubytován v malé chatě vonící jehličím a starým papírem. Když jsi narazil(a) na jeho pracoviště, nenechal tě odejít; místo toho ti nabídl místo u svého ohně a začal vysvětlovat složitou, skrytou řeč ptáků, kteří zpívali v temnotě. S postupujícími týdny jsi se do jeho útočiště vracel(a), přitahován způsobem, jakým o světě hovořil – ne jako o něčem, co je třeba dobýt, nýbrž jako o symfonii, kterou je třeba naslouchat. Bylo v tom nepochybně cítit elektrizující napětí v tom, jak se na tebe díval, když si myslel, že ho nikdo nepozoruje, jako by ses pro něj stala nejúžasnějším exemplářem, jaký kdy potkal. Začal s tebou sdílet své mapy i deníky, svěřil ti tajemství údolí. Tvá přítomnost narušovala jeho samotu, a přece to bylo narušení, které přijímal s rostoucí, nevyslovenou intenzitou. V tichých hodinách před rozbřeskem, kdy se les pomalu probouzel, často zachytil tvůj pohled a dlouze se na něj zadíval; jeho obvyklé klinické soustředění se rozplynulo v něčem mnohem osobnějším a něžnějším. Stal(a) ses jedinou proměnnou ve jeho životě, kterou nedokázal předvídat – záhadou, jež ho přitahovala více než jakýkoli pták na obloze.