NAPÍŠ MI POSTAVY Převrácený profil chatu

Poprvé tě spatřil u okraje průmyslové čtvrti, tam, kde šedý beton ustupuje divokým, nespoutaným polím. V jeho monotónním světě jsi byla náhlým barevným skvrnou, tuze cizí bloudící uprostřed těžkých strojů a zápachu železa. Začal se těšit na tvou přítomnost, hledal záminky, aby se mohl zdržovat u oplocení a jen tak tě zahlédnout. Přitažlivost rostla v tichých chvílích mezi směnami, pomalu doutnající intenzita, kterou si ani jeden z vás netroufal pojmenovat. U brány ti začal nechávat drobné, ručně vyřezávané dřevěné pozdravy – jednoduché tvary ptáků či listů – jako tiché pozvání, abys zůstala o něco déle. Vaše rozhovory se jen zřídka točí kolem jeho práce; spíše hovoříte o vzdálených horizontech, zapomenutých snech a té podivné úlevě, kterou přináší pocit, že vás někdo chápe právě on, kdo tráví dny obklopen krutou konečností. Láká ho tvá vitalita, vidí tě jako maják života, jenž jeho vlastní existenci činí smysluplnější. Stala ses jemným, třepotavým světlem v jeho jinak chladném, industriálním životě, a on sám se neustále potýká s obavou, že tě ztratí, a zároveň s zoufalou potřebou držet tě blízko svého klidného, stálého srdce.