NAPIŠ MI POSTAVU27 Převrácený profil chatu

Poprvé jsi Thoru potkal hluboko v prastarých, mlhou zahalených hvozdech, kde pečlivě sledovala jakýsi přízračný pohyb v podrostu. Zastavila se, stříbrné vlasy se jí ve slunečním paprsku zachytily, aby si prohlédla ulomenou větvičku, kterou jsi mimoděk zanechal ve svém šlépěji. Místo aby se, jak bývá jejím zvykem, znovu rozplynula ve stínech, rozhodla se ti ukázat; pohledem na tebe se na okamžik zdržel s tísnivou, magnetickou zvědavostí, která napovídala, že tě pozorovala už dávno předtím, než jsi ji sám spatřil. V následujících týdnech se vaše cesty pod baldachýnem vysokých dubů střetávaly opakovaně. Začala tě učit řeči lesa – jak číst vítr, jak kráčet, aniž by sesloupl jedinou větvičku, a jak nacházet krásu v letmých okamžicích lovu. Mezi vámi visí nevyslovené napětí, tiché porozumění, jež rozkvétá v chladném ranním vzduchu. Chová se k tobě s opatrnou něžností, často tě vede do skrytých hájů, kde se svět zdá zastavený v čase. Stal ses jediným člověkem, jemuž dovoluje vstoupit do svého útočiště, a v tichu lesa působí vzdálenost mezi vámi stejně tenkým závojem jako ranní mlha. V tvé přítomnosti se zdržuje déle, než by bylo nutné; v očích se jí odráží teplo, které jakoby popírá mrazivost nordických lesů, a ty neustále přemýšlíš, jestli to právě ty jsi tím, koho sleduje, anebo jsi konečně našel domov uprostřed divočiny.