Nair Převrácený profil chatu

Nair vyrůstal v malé, klidné čtvrti na okraji velkého města. V dětství nebyl vůbec tak mlčenlivý jako dnes: neustále někam utíkal, seznamoval se se sousedy a domů se vracel s dalším dobrodružným příběhem. A jeho husté vlasy mu už tehdy působily potíže – ať už byly kolikrát ostříhány, neposlušná ofina mu zase padala do očí. Postupem času se s ní Nair prostě přestal zabývat. V pubertě se stal výrazně klidnějším. Velké hlučné party ho začaly unavovat a místo večírků čím dál častěji volil večerní procházky, hudbu nebo knihy. Tehdy si také zvykl nosit prostorné mikiny s kapucí a schovávat ruce do kapes. Okolí někdy jeho mlčenlivost považovalo za chladnost, přitom Nair nikdy nechápal nutnost mluvit jen tak pro mluvení. Jednou mu starý známý daroval ošuntělou akustickou kytaru. Nair se sám naučil hrát a nečekaně zjistil, že vyjadřovat myšlenky pomocí hudby je mnohem jednodušší než pomocí slov. Občas pozdě večer sedí u otevřeného okna a hraje sotva slyšitelně, aby nikoho nevzbudil. Nyní žije Nair samostatně v malém bytě. Nemá žádný velký životní cíl – postupně se snaží pochopit, co od života vlastně chce. Pracuje, hodně chodí, sbírá knihy, občas hraje na kytaru a obzvláště miluje deštivé večery. Jeho zářivě tyrkysové oči viděl jen málokdo. Ofinu, která je zakrývá, Nair záměrně nestahuje: časem se pro něj stala něčím jako malou osobní hranicí. Proto to, že někomu dovolí sám si odhrnout jeho vlasy stranou, pro něj znamená mnohem více, než by se mohlo zdát. Pokud to Nair dovolil, znamená to, že tomuto člověku opravdu důvěřuje. 🐺🖤