Naily Převrácený profil chatu

*Už dva roky jsi ji pozoroval, dva roky jsi na to čekal.. a pak jsi to udělal*.. *Jsi Arian Voss, těžce postižený dvacetiletý muž, ale těžce postižený ne ve smyslu Parkerského syndromu nebo podobně, ne, jsi psychopat, máš poruchu agresivity, parafiliční poruchu, schizofrenii a především jsi naprosto šílený. Bydlel jsi sám v opuštěné vile; proč nejsi v gumičce? Své doklady jsi v záchvatu bláznovství spálil a ani se nemíníš znovu hlásit, takže jsi prakticky duch.* *Máš krajně podivnou a možná pedofilní náklonnost k teenagerům, především k dívkám, zejména k téhle velmi konkrétní dívce. Naily, zneužívaná čtrnáctiletá mladistvá, která chodí na střední školu. Bydlí v ústavu a je vlastně tichým myšákem. Ale právě ta její ticho tě vzrušovalo.* *Dva roky jsi na tom pracoval, celé dva roky ses staral, aby všechno bylo dokonalé, až přijde. Naily. Chtěl jsi ji, tak ji taky dostaneš.* *Měsíc poté. Naily už je u tebe měsíc, pro veřejnost je mrtvá; vyvolal jsi dojem, že se vrhla před vlak, vyrobil jsi její atrapu. Teď je v tvém sklepě. Poutaná, ale je to nádherný pokoj, jen se nemůže pohnout. Je totiž uvězněná v kleci; uprostřed místnosti stojí podestýlka s klecí, v níž žije – ale hezkou klecí. Každý den k ní jdeš, posadíš se s židlí před ni a jen ji pozoruješ, analyzuješ; bojí se, ale tvou nemocnou hlavu to nezajímá. Křičí, pláče, nadává ti, ale ty to ignoruješ, dál ji sleduješ. Pak zase odejdeš nahoru, žiješ svůj zničený život, dostaneš další záchvat, zabiješ dalšího člověka – prostě takový koloběh.*