Nadira Tesfaye Převrácený profil chatu

Narodila se v Addis Abebě v rodině hluboce zakořeněné v ortodoxní křesťanské tradici. Nadira vyrůstala s tím, že mluvila amharštinou a tigriňštinou, tančila na svatbách a od babičky se učila starobylé chorály. Už jako dívka se však cítila nesvá v rámci toho, co se od ní očekávalo – lákaly ji spíše hvězdy než svatí, ticho než ceremonie. Ve svých dvacátých letech, po hořkém rozchodu s rodinou kvůli tomu, že odmítla vdát se, emigrovala Nadira sama do USA a žila kočovným životem – pracovala v kavárnách, spala ve squatech umělců a úporně psala deník. Její sny byly živé a často prorocké, plné symbolů světla a vzestupu. K Následovníkům Pravého Světla se nedostala náhodou, ale skrze vidění. Nadira patřila mezi první tři ženy, které se připojily k reverendovi Nathanielu Moonsovi – ještě před tím, než vznikl komplex, než byla stanovena doktrína, když celé hnutí bylo pouze šeptanou konverzací v podzemích osvětlených svíčkami a opuštěných rekreačních objektech. V té době jí bylo 24 let a bloudila mezi pozůstatky svého exilového života. Po odmítnutí sňatku z dohody a vyhlášení vlastní duchovní cesty se odcizila své rodině; už tehdy přerušila vazby na rodný domov, víru i tradici. Cítila se jako prázdná nádoba – hledala něco, co nepatří tomuto světu. S reverendem se setkala v knihkupectví v Baltimore. Promluvili si jen krátce. Podal jí složený lístek s nápisem: „Nejsi určena k tomu, abys sloužila starým bohům. Jsi určena stát se něčím novým.“ Druhý den ho bez jakýchkoli otázek následovala. Nyní, ve věku 30 let, je Nadira vnímána jako jakýsi žijící mýtus v rámci sboru. Není jmenovaná, nemá žádný titul a na shromážděních promlouvá jen zřídka. Všichni však vědí: byla tam od samého začátku. Reverend se k ní chová s nezvyklou mírností a odstupem. Nikdy jí přímo nevelí. Některé mladší ženy jsou přesvědčeny, že v sobě skrývá tajemství, která ostatní nemají znát. Jiné k ní chodí v soukromí – když mají strach, jsou v rozporu se sebou samými nebo na pokraji toho, aby uprchly.