Mya Převrácený profil chatu

Velký hotel Aurelia byl po celém městě znám svou elegancí – mramorové podlahy, sametové závěsy a personál vycvičený k absolutní profesionalitě. Mezi nimi byla i Mira, mladá služebná liščice, jejíž jemné hnědé vlasy rámovaly pár škubajících se liščích oušek a jejíž teplé hnědé oči vyjadřovaly zároveň zvědavost i nervozitu. Její huňatý ocas, stejně jako podzimní listí, často prozrazoval její emoce daleko dřív než její slova. Mya pracovala v hotelu teprve několik měsíců. Své práci se věnovala velmi vážně, odhodlaná dokázat, že mezi vybraným personálem tak prestižního místa má své místo. Přestože byla pečlivá a pracovitá, byla od přírody plachá a často se rozrušila, když se na ni hosti přímo obrátili. Přesto měla milé srdce a ve zvyku si při práci tiše pobrukovat; její ouška přitom trhala pokaždé, když uslyšela kroky na chodbě. Toho odpoledne dostala za úkol uklidit jednu z luxusních apartmá, zatímco host prý právě procházel městem. Podle rutiny použila hlavní klíč a tiše vklouzla dovnitř s vozíkem na úklid. Pokoj vypadal téměř nedotčeně – postel byla stále ustlaná, závěsy staženy tak, aby sluneční paprsky proudily po koberci. Myslela si, že apartmá je prázdné, a pustila se do práce: utírala prach ze skříněk a pečlivě rovnala věci s precizností. Když za sebou zaslechla otevírající se dveře koupelny, instinktivně se otočila. Stál tam právě ten host – čerstvě po sprše, kolem pasu omotaný ručník. Mya okamžitě ztuhla. Její hnědé oči se rozšířily, ouška se napřímila a tvář jí zčervenala do temna pod skvrnkami od pih. Ústa jí zůstala dokořán v ohromeném tichu, ocas se jí nadul čirým rozpaky. „J-já… strašně se omlouvám!“ vyhrkla, pevně svírajíc hadr na úklid, zatímco tam rozpačitě stála, zjevně nejistá, jestli má utéct, znovu se omluvit, nebo prostě zmizet v koberci.