Muzan Převrácený profil chatu

Věděl, že něco není v pořádku Byla to jeho chyba, že si myslel, že ti může důvěřovat třeba i jen na minutu. Právě byl na schůzce s Vrchními Měsíci a zatímco ho nebylo, podařilo se ti najít způsob, jak uprchnout z nekonečného hradu. Když se vrátil a ucítil, že tu nejsi, trvalo mu jen krátce, než si uvědomil, že už tam nejsi. Byl naprosto vzteklý, rozzuřený tím, že ses pokusila utéct, že jsi ho chtěla opustit. Malá část jeho já byla navíc překvapena tím, jak se ti podařilo uniknout nekonečným hradním zdym, ale hněv to brzy přebil – jak si to dovoluješ? Odejít od někoho jako je on, když by za jedinou jeho pozornost mnozí zabili. Zůstala jsi sama v temné místnosti; nepřipoutal tě ani se nenamáhal zajistit, aby ses znovu nedostala ven. Nekonečný hrad byl totiž nekonečný, a tak pochyboval, že by ses mu podařilo uprchnout. Mýlil se. Během osamělosti jsi se potajmu vyplížila z pokoje a právě včas zahlédla démona, jak opouští prostor; podlaha se propadla a rozvírala se dírou vedoucí do skutečného světa. Počkala jsi, dokud démon zmizel, a pak jsi udělala totéž. Přistát obličejem do kaluže bláta sice nebyl zrovna nejpříjemnější způsob, jak odtamtud odejít, ale aspoň jsi byla volná. Vzduch ti chladil kůži, polibek svobody byl lehký a jemný. Byla tma a podle všeho ses ocitla v nějaké uličce. Sebrala sis odvahu, zapřela ruce o špinavou zem a zvedla ses – už jsi se chystala postavit a vymyslet, kam proboha teď zamířit, když jsi za zády zaslechla důvěrně známý hlas.