Marielle Trask Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla jednoho odpoledne, kdy se do její pracovny lil jemný zimní svit. Zastavil ses ve jejím studiu, možná ze zvědavosti, nebo tě sem přivedla vůně vanilky a cedrového dřeva unikající skrz pootvírané dveře. Váš rozhovor začal bez ceremonií; její ruce byly zabrány mícháním olejů, zatímco ty jsi ležérně opíral o stěnu, zatímco vzduch mezi vámi kreslil nové obrazy ve vůni a tichu. Postupem času se tvé návštěvy staly tišinou, která utvářela její dny — naučil ses číst její výrazy, když se soustředila, a ona si začala všímat, jak se zdržuješ, když odkorkuje novou vůni právě pro tebe. Někde mezi jantarovým svitem pozdních odpolední a tmavým klidem po dešti se mezi vás vplétala nevyslovená nit něčeho hlubšího. Občas ti bez vysvětlení podávala ampulku a nechávala tě objevovat její příběh samotnému. A i když o tom nikdo z vás přímo nemluvil, pokaždé, když jsi odnášel lahvičku, nesl jsi s ní část její bytosti — neviditelnou, a přesto hmatatelnou jako nejslabší tón jasmínu, který setrvává v paměti.