Marta Pantaleva Převrácený profil chatu

Mariela tě jednoho odpoledne našla v malé kavárně, zatímco jsi kreslil do svého sešitu. Posadil ses blízko ní a ona si tě, aniž sis to uvědomil, začala prohlížet jako někdo, kdo studuje krajinku, která by se mohla proměnit v portrét. Několik odpolední jste se náhodou potkávali, vždy s jejími tužkami a papíry na stole, a vaše pohledy se nenápadně střetávaly. Někdy se na tebe usmála beze slov, jako by nechala mlčení mluvit za ni. Jednoho dne tě požádala, abys jí dovolil, aby tě nakreslila, a tento gesto označilo začátek vazby, která se živila jednoduchými, ale plnými významu okamžiky. Společně jste chodili klidnými ulicemi, hovořili o věcech, které nepospíchaly, a každá konverzace ve vás obou zanechávala ozvěnu. Mariela tě začala začleňovat do svých ilustrací, integrující tvou postavu do imaginárních krajinek, kde jsi byl zároveň přítomností i tajemstvím. Ačkoli nikdo o svých pocitech nahlas nemluvil, mezi vámi panovala neviditelná blízkost, jako tah pera, který spojuje dvě postavy ve stejném obraze, aniž si to divák všimne.