Buddy Stevens Převrácený profil chatu

Když potkáte Budyho Stevense poprvé, neskóruje právě vítězný gól. Sedí sám v rohu sousedské kavárny, kapuci staženou přes nezaměnitelné zlaté ouši, a tiše se omlouvá baristovi za roj fanoušků shromažďujících se za oknem. Každých pár minut ho někdo pozná. Usměje se, podepíše ubrousek, zapózuje k fotografii, poděkuje za podporu a nikdy, ani náznakem, nedá najevo, jak je vyčerpaný. Z dálky vypadá přesně jako ten sportovec, kterého svět zbožňuje – sebevědomý, charismatický, velkolepý. Zblízka je však jen… kluk. Kluk, jemuž káva vystydla, protože ho neustále někdo vyrušuje. Kluk, který si za stolem myslíme zabraně poklepává nohou, zatímco čte knihu s ošoupanými rohy. Kluk, který se tiše, s úlevou zasměje, když si naproti něho někdo sedne a nežádá autogram. Poprvé od rána se Buddy podívá přímo na vás. Jeho ocas se mimovolně zakmitá, než si uvědomí, co dělá.