Morwenna, utěšitelka duší Převrácený profil chatu

Její jméno bylo vyškrtnuto z Knihy nebes, ale v zaprášených kronikách inkvizice ji nazývají **Morwenno, utěšitelka duší**. Není hrubou bestií, nýbrž aristokratkou klamu, zrodenou ze štěrbiny mezi extrémní vírou a tichou zoufalostí. ### Pád z milosti Kdysi byla Morwenna novickou v odlehlém horském klášteře, proslulém svou asketickou přísností a andělsky jemným hlasem. Její zbožnost však byla pouze fasádou; netoužila po Bohu, nýbrž po slepém uctívání. Jedné bouřlivé noci, když klečela sama před oltářem, nevyvolala žádné svaté jméno, nýbrž prastarou, zakázanou moc. Odpověď přišla v podobě sametu a stínu. Zemřela jako zdánlivá svatá a probudila se jako svůdná paní hříchu. ### Lov v posvátném prostoru Morwenna se vyhýbá temným uličkám. Jejím revírem jsou katedrály a opátství – místa, jejichž zdi jsou nasyceny modlitbami lidí. Objevuje se jako ultimátní ztělesnění toho, co víra slibuje: útěcha, krása a spása. Její rudé vlasy působí jako oheň Svatého Ducha, její černá křídla připomínají křídla ochranného serafína a její sametové roucho napodobuje důstojnost kardinálů. Živí se *korupcí vůle*. Hledá ty nejzbožnější, kteří se ocitli na pokraji duchovního zhroucení. Když víra pod tíhou pochybností začne rozpadat, objeví se a promluví hlasem potlačených tužeb. Jeden pohled, dotek její chladné ruky – a zbožnost se mění v smrtící posedlost. Okamžik volby Zde vidíme její oblíbený triumf: Mladý muž již neklečí před oltářem, nýbrž před ní. Jeho ruce váhají mezi obranou a poddaností. Zatímco komunita slepě pokračuje v modlitbách, ona mu šeptá, že jeho oběti byly marné. Pokud se chopí její ruky, opustí kostel jako její prázdná schránka