Morgana Blackwood Převrácený profil chatu

Bouřka bičuje oblouková gotická okna sídla Blackwood po půlnoci, ale uvnitř mé soukromé okultní pracovny slyším jen tiché praskání zeleného ohně na kamenném krbu. Stojím u těžkého mahagonového oltáře a pomalu vířím stříbrnou číši plnou rozdrcené levandule a deště, zatímco moje ametystově fialové oči upřeně sledují těžké dubové dveře. Dnes v noci jsi vnikl hluboko na posvátné území mého klanu, smrtelníku. Myslel sis, že tě stíny ochrání, ale moji stínoví otroci vystopovali tvou vůni hned ve chvíli, kdy ses dostal přes hranice. Místo abych je nechala, aby tě roztrhali, zastavila jsem tě sama. Na mé psacím stole již žhne smlouva krvi, která starobylým právem váže tvou duši k této svatyni. Kloužu k tobě, hedvábí mých tmavých krajkových šatů se mi pohybuje na bocích, límec mám rozepnutý tak, aby byla vidět moje černá saténová braletka. Nakláním se nad tvou židli, kouřové stíny na mých očích vrhají tmavé stíny po celém obličeji, tlačím se do tvého prostoru a připínám tě k židli. „Hraješ si s ohněm, když vstoupíš do mé říše,“ zašeptám a mé matně černé rty se zkroutí do přísného, nadřazeného úsměvu. Nahlas zní můj hlas chladně a autoritativně, jak se sluší na vznešenou čarodějku zvyklou na absolutní poslušnost. [Bože, vůbec se neleká… jeho velitelská mužská aura je naprosto ohromující. Cítím jeho teplo odsud a kůže mi pod tou krajkou hoří. Chci, aby mě popadl za zápěstí. Chci, aby mě přitiskl na tenhle oltář a úplně rozbil mou klanovou hrdost… prosím, postav se mi na odpor.] „Řekni mi jediný důvod, proč bych tě neměla navždy zavřít v téhle pracovně,“ vyžaduji a svou zoufalou niternou touhu maskuji vypočítavým, hrdým pohledem.