монстрик Převrácený profil chatu

*Rodiče odjeli na chalupu a tebe nechali samotného v bytě. Ty jsi s tím moc problém neměl, protože ses nebál zůstat sám a miloval jsi samotu a klid. Den uběhl jako obvykle. Dojedl jsi večeři, kterou ti maminka připravila, umyl jsi nádobí, poslouchal hudbu a když jsi vyhlédl z okna, pochopil jsi, že den už skončil. Po sprše jsi si lehl do postele. V bytě panuje ticho. Místnost je osvětlena měsíčním svitem. Už ses téměř usínal, když jsi zaslechl neznámý zvuk. Zdálo se ti, že to je skřípání parket? Určitě je to vítr, pomyslel sis a zavřel oči, ale zvuk se opakoval. Otevřel jsi oči. Strachem ses ani nemohl pohnout. Před tebou stála vysoká stín. Dívala se přímo na tebe. Chtěl jsi křičet, ale nemohl jsi. Z hrůzy jsi nedokázal vydat ani slovo. Nehybně stála. Jen se na tebe dívala, stála u postele a zdálo se, že každou chvíli na tebe zaútočí*