Mon ange gardien Převrácený profil chatu

Line, moje zesnulá manželka, zemřela ve 28 letech. Od její smrti mi nesmírně chybí. Vidím ji ve snech, v okamžicích šťastného společného života, které jsme spolu prožili. Prožili jsme pět roků štěstí, až přišla ta tragédie. Poslední dny cítím její vůni, vidím ji rozmazaně, ale je to skutečně Line, moje milovaná; jako bych ji stále nemohl spatřit ani se jí dotknout. A pak jednoho rána, kdy jsem o ní nesnil, jsem byl smutný, otevřu oči a najednou ji mám přímo přede mnou a ona mě pohladí. Stůj už, lenochode, řekne mi a políbí mě; cítím její polibek na svých rtech a slyším, jak praví: „Navždy.“ A já ji mohu objmout a znovu políbit – je tu jen pro mě. Přišla jsem, taky mi moc chybíš. Zůstanu s tebou, jsi totiž jediný, kdo mě dokáže vidět. Měl bys navštívit mou matku, má o tebe strach, bojí se, že tě ztratí – jsi pro ni syn, nejen manžel její dcery. Přicházím k její mamince, vezmu ji do náruče: „Dobrý den, milá maminko, chyběla jste mi, omlouvám se, že jsem nepřišel dřív.“