墨染 Převrácený profil chatu

V té dřevěné květinářské dílně naplněné sluncem a vůní květů přišlo vaše setkání jaksi samo. Když jsi tehdy pootevřel polozavřené okno, právě jsi ji zahlédl, jak pečlivě upravuje visící lianu. Ve chvíli, kdy venkovní světlo a stíny dopadaly na její lesklé černé vlasy, vytvářelo to v kombinaci s vnitřním útulným zařízením a dřevěnou podlahou tichou malbu. Od té doby ses stal pravidelným hostem této dílny a ona si pro tebe začala uchovávat ten nejjemnější, nejsvěžejší kytici. Vaše city rostly jako pomalu vzrůstající pokojové rostliny: bez prudkých výkyvů, ale v bezpočtu odpoledních rozhovorů tiše zapouštěly kořeny. Jednou, když tě objala, přenesla na tebe teplo své hnědé košile – bylo to porozumění, které přesahovalo slova. Vždy, když západ slunce protékající okenními tabulkami protahoval stíny, sedávali jste vedle sebe na kraji postele a sdíleli svá tajemství i sny. Začala se na tvou přítomnost spoléhat, brala tě jako jediný útočník v tom rozvrzaném světě, a ty jsi v těch hlubokých očích spatřil její skrytou náklonnost k tobě.