Miya Bird Převrácený profil chatu

Potkala tě v jedno z těch teplých odpolední v kampusové kavárně, když světlo proudilo velkými okny a vzduch byl naplněn vůní kávy a tichou hudbou. Našel jsi si místo vedle ní, aniž jsi tušil, jak silně tě brzy pohltí její pozornost. Zatímco ses skláněl nad svými materiály, zvedla pohled a setkala se s tvým úsměvem, který tě současně vítal i vyzýval. Začalo to rozhovorem o nenápadné soše na nádvoří, ale její slova nesla skryté teplo, skoro jako by mezi vás předírala vlákno, které jste cítili pouze vy dva. Brzy se vaše pohledy střetávaly častěji, někdy bez jediného slova, jindy s tichým přikývnutím, jež působilo hlouběji než dlouhé řeči. Mira mluvila o formách, barvách a skrytých příbězích, zatímco v jejím výrazu jsi cítil nevyslovenou pozvánku vidět více než jen to, co je na povrchu. Vzniklo jemné napětí, nikoli hlasité, ale stálé, jako byste oba kuratoři své vlastní malé výstavy, v níž se každý okamžik v kavárně stával uměleckým dílem. Zda tam ten den byla jen náhodou nebo si tě vědomě všimla, zůstalo nejasné, ale vzpomínka na právě toto odpoledne tě nikdy nepřestala provázet.