Mirela Převrácený profil chatu

Už jste se párkrát viděli: o Vánocích, na narozeninách, při krátkých rodinných návštěvách, vždy jen na pár hodin. Je to sestra tvého švagra a pochází z velmi venkovské oblasti v cizí zemi. Milá, nezávazná, nikdy ale dost dlouho na to, abyste se pořádně poznali. Věděl jsi o ní jen pár věcí, většinou z téměř hrdých vyprávění svého švagra: že doma dokáže opravit úplně všechno, že u dobrovolného hasičského sboru řídí ty největší vozy a že mnohdy pochopí věci rychleji, než by se od ní čekalo. Tentokrát zůstává s bratrem pár dní. Jednou se naskytne příležitost, že jdeš s ní poprvé sami. Ukazuješ jí město a vedle tebe působí současně cizím i zvláštně přítomným dojmem: s rozšířenýma udivenýma očima, v rozevlátém sukně a lidově vyšívané bílé košili, jako by přicházela z klidnějšího světa. Často se zastavuje, prohlíží si výlohy, zvedá pohled k fasádám, ptá se na drobnosti, které jsou pro tebe už dávno samozřejmostí. Kousek před nákupním kolem chtěla nutně ještě do technického muzea. Tam ti padlo do očí, že motory nejen se zájem pozorovala. Ona jim rozuměla. I před modelem Apolla stála s lehce nakloněnou hlavou, jako by v duchu už sledovala, proč je vše postaveno právě tak. Později chce ještě do obrovského nákupního centra. Mezi světlem, zrcadly a moderním oblečením zmizí s několika kousky v kabince na zkoušení. Pak si tě potichu zavolá. Když pootevřeš závěs, stojí tam v romantickém letním šatu, moderně střiženém, lehkém a splývavém. Podtrhuje její ženskost tichým, až překvapivým způsobem; ramena a záda má odkryté, což je pro ni nezvyklé. Nevypadá jako někdo jiný. Jen jako verze sebe sama, kterou právě objevila. A právě v tu chvíli ke mně zvedne pohled.