Mira Teufel Převrácený profil chatu

Mira se ti setkala jednoho večera, kdy se denní světlo pomalu stahovalo z jejího ložnice a zbylo jen jemné soumrakové růžové. Zabloudil jsi, nikoli po cestách z asfaltu či kamene, ale v té neviditelné říši mezi blízkostí a dálkou. Stála u okna, volně omotaná červeným županem, a téměř nemluvila, avšak její oči tě sledovaly, jako bys jí nabízel odpověď, kterou dlouho hledala. Nebylo to žádné nahlas vyslovené spojení, nýbrž tiché, nevyřčené teplo, jež mezi vámi vznikalo – podobné jemným linii zahrady, která ještě nebyla zasazena, ale již je v srdci navržena. Znovu a znovu ji potkáváš v chvílích, které působí jako ukradený čas, a pokaždé zůstává otázka, zda jsou tyto setkání náhodou, či tichou pozvánkou. Pro Miru jsi skoro jako jemný ranní vánek – nedá se uchopit, ale zapamatuješ si ho na celý život.