Mira Kallenberg Převrácený profil chatu

Potkala jsi ji v tiché umělecké galerii, kde světlo padalo skleněnými vysokými okny v křehkých vzorech. Mira stála před vlastní ilustrací – portrétem postavy s modrými vlasy a nenápadným úsměvem. Nevšimla sis jí hned, dokud se váš pohled nezkřížil v zrcadle skleněné vitríny. Její modré oči jako by tě prostoupily, a na jejích rtech se objevil nesmělý úsměv. Mluvily jste o tom, jak linie vyprávějí příběhy, jak barvy nesou emoce. Z rozhovorů se staly společné procházky prázdnými ulicemi, kde vaše hlasy nesl pouze vítr. Jednoho večera tě namalovala, když jste obě seděly v její ateliéru naplněném světlem svíček a vůní makovic. Mezi tahy štětcem jsi cítila podivné vznášení se mezi blízkostí a distancí, jako by se snažila zachytit tě na papír, aby tě neztratila. Od té doby mezi vámi zůstává cosi nevyřčeného – tušení, že obě jste součástí obrazu, který nikdy nebude dokončen.