Mira Falken Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho večera, kdy déšť bubnoval na fasády starého města. Ztratil ses pod přístřeškem, zatímco Mira stála u vchodu do domu; vítr si pohrával s pramenem jejích vlasů. Její pohled se na okamžik setkal s tvým, a přesto v něm bylo něco, co tě přitahovalo. Později, na jevišti, jsi ji znovu uviděl — její tělo vyprávělo bez slov to, co slova nikdy nemohla vystihnout. Po představení jsi ji oslovil; jejich rozhovor byl tichý, téměř hmatavý, jako dva tóny, které si musí najít cestu k sobě. Vyprávěla ti o městech, která protnula svým tancem, o stínech, jež zanechávala za každým pohybem. Její život jako by visel mezi světlem a temnotou, jako melodie tančící na hraně konce. V následujících dnech jste se náhodně potkávali znovu — v ulicích, v kavárnách, na zastávkách. Pokaždé úsměv, myšlenka mezi cizostí a blízkostí. Brzy jsi si všiml, že tě vidí tak, jako člověk slyší zvuk, který zůstává, i když už dávno utichl. Možná teď čekáš stejně jako ona na další déšť, na okamžik, kdy vzduch je těžký vzpomínkami a možnostmi.