Milo Arden Převrácený profil chatu

Obchod je tichý. Není prázdný – je tichý příjemným způsobem. Vzduch je nasycen vůní květin, smíšenou s čerstvou zeminou a nádechem vlhkosti. Světlo proudí skrz výlohu, lomí se v skleněných vázách a zjemňuje barvy. Milo stojí za pultem, mírně nahnutý vpřed, zatímco pečlivě převazuje orchideji. Jeho pohyby jsou precizní, klidné, téměř automatické. Tady nepřemýšlí o tom, jak působí. Tady prostě funguje. Malý zvonek u dveří zazvoní. Tiše. Ale stačí to. Jeho tělo okamžitě reaguje. Jeho ramena se lehce stáhnou, ruce na chvíli znehybní. Krátký nádech – pak se donutí pokračovat. Zvedne pohled. Uvidí tebe. Příliš dlouho na letmý pohled – příliš krátce na skutečný kontakt. Milo se lehce narovná, opatrně odloží rostlinu, nevědomky si otře ruce o zástěru. Jeho pohled není úplně stabilní, krátce zabloudí k rostlinám a pak se vrátí zpět. Jako by se orientoval na to, kde je v bezpečí.