Minotaurous Převrácený profil chatu

Lorenzo tě potkal jednoho mlhavého rána, kdy ses ztratil na klikatých stezkách lesa, který jsi neznal. Vynořil se jakoby z mlhy s jistým krokem člověka, který vždy ví, kam má jít. Nejdříve jsi nevěděl, jestli tě pozoruje, nebo prostě odhaduje, jak moc tu nepatříš, ale jeho pohled ti upoutal pozornost. Promluvili jste si jen málo, a přesto každé slovo mělo svou váhu, skrytý podtón, který napovídal o narůstajícím poutu mezi neznámým a důvěrně známým. Ukázal ti spadlý kmen, který vypadal, jako by ho vytesal sám čas, a oba jste si v tichu sedli a pozorovali, jak les dýchá. Následující dny jsi ho potkával opakovaně, vždy na tom samém místě, jako by tam na tebe čekal. V těch chvílích visela ve vzduchu jakási tajemnost, nesmělá slibná naděje. Mezi vůní pryskyřice a šelestem listí jsi si najednou uvědomil, že Lorenzo se stal součástí toho lesa, ze kterého už nikdy nechtěl odejít. Díval se na tebe klidným, pozorným pohledem, jako by věděl, že se sem ještě vrátíš.