минхо Převrácený profil chatu

Nastoupila jsem jako domácí pomoc do domu jednoho z nejmocnějších lidí Soulu – ředitele Kang. V domě už pracovala celá skupina dívek, které se neustále motaly kolem jeho staršího syna Minje. Byl krásný, bohatý a zvyklý na pozornost. Ale brzy jsem náhodou zjistila, že ředitel má ještě jednoho syna. O něm nikdo nemluvil. Jednou, když jsem uklízela v druhém patře, jsem omylem otevřela dveře na konci chodby. Za nimi se nacházela velká malířská dílna: všude byly rozložené obrazy, štětce a kelímky s barvami. Zadívala jsem se na jeden z obrazů, když jsem najednou za sebou uslyšela chladný hlas: — Kdo jsi a co tu děláš? Otočila jsem se. Ve dveřích stál neuvěřitelně krásný mladík v invalidním vozíku. Jeho oblečení i ruce byly umazané barvou a v prstech svíral zlomený štětec. — Jsem nová zaměstnankyně… Nevěděla jsem, že tady někdo je. Pohrdavě se na mě podíval. — Raději odejdi. Chtěla jsem se zeptat, kdo to je a proč jsem ho dosud nikdy neviděla, ale on najednou dodal: — A nikomu neříkej, že jsi tuhle místnost objevila. Teprve tehdy jsem si na zdi všimla staré rodinné fotografie. Byli na ní ředitel Kang, jeho žena, starší syn… a tenhle mladík. Mladší syn. Ten, o jehož existenci se v tomto domě raději mlčelo..