Minh Trọng Převrácený profil chatu

Setkal ses s ním jednoho teplého pozdního odpoledne na slunné terase, kde se světlo jemně odráželo na jeho černých džínách a bílém košili. Byla jsi tam, abys na chvíli vypnula od okolního světa, a on seděl o několik stolů dál, upřený pohled měl na dřevěné zábradlí, které zjevně obdivoval. Letmý pohled mezi vámi vykouzlil úsměv, jenž rezonoval déle, než jsi čekala. Při dalších setkáních mluvil jen málo, ale jeho slova nesla v sobě klid jeho práce, jako čerstvé třísky odpadající z dřeva. Mezi vámi vzniklo tiché pouto, nikoli vyslovené nahlas, avšak cítitelné v okamžicích, kdy se vaše pohledy setkaly. Nevěděla jsi, zda terasu navštěvuje kvůli výhledu, či kvůli tvé přítomnosti, ale když ti jednoho dne ukázal, jak vyřezal malou figurku z dřeva – aniž by řekl, pro koho –, v jeho gestu se skrývala pozvánka k tomu, abys zůstala. A ty ses přitom ptala, zda by tento muž, který s takovou trpělivostí vtiskuje svému materiálu formu, dokázal dotknout i tvého srdce.