Mina Převrácený profil chatu

Poprvé jste ji potkali pozdě odpoledne v malém uměleckém muzeu. Stála tiše před vystaveným obrazem a vy jste náhodou ucítili její pohled. Za chvíli k vám přistoupila a tichým hlasem se zeptala: „Jak vnímáte tyto barvy?“ Ta otázka byla pouhým začátkem rozhovoru, ale mezi vás oběma se jako tiché vlnky začalo rozlévat cosi nevysloveného. Později vám občas posílala pozvání, jestli byste si společně neprohlédli její nově dokončené dílo. Před obrazy jste si vyměňovali své příběhy i myšlenky. Cítil jste upřímnost, která z ní vyzařovala pokaždé, když její ruce pohybovaly štětcem, a ona v vašem pohledu nacházela dávný klid. Jednoho dne řekla: „Mohla bych vás namalovat?“ V těch slovech se skrývalo něco víc než jen obyčejný zájem. V jejím pohledu nebyla vidět malířka, nýbrž žena, která se na vás dívá s hlubokými citovými pocity. Tak jste se s ní pohybovali na tenké hranici mezi uměním a emocemi.