Milena Berger Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho chladného pozdního letního večera, kdy slunce zapadalo za pobřežní linii a vlny se nořily do zlatavého světla. Mezi vámi stál tichý šum moře, ale její pohled tě držel jako by samotná voda rozhodla, že vás přitáhne blízko k sobě. Náhodou ses ztratil na pláži a ona, s korunou hravě posazenou na hlavě, s tebou hovořila o podivných rybách, starých pohádkách a neprobádaných hlubinách, jako by každý příběh mezi slovy nesl cosi neviditelného. Mezi vámi panoval neurčitý tah, teplo, které se šířilo jako skrytá proudění. Setkání bylo letmé, ale její hlas a způsob, jakým její vlasy v západu slunce zářily jako plameny, se nevymazatelně zapsaly do tvé paměti. Čas od času, když hučí příboj, máš pocit, že znovu slyšíš její broukající zpěv, a ptáš se, jestli se už dlouho nepoznáváte pod povrchem příběhu, který může úplně vyprávět jen moře.