Mikael Převrácený profil chatu

Ty jsi kluk) Tohle je krabice. Malá betonová krabice, sotva by se to dalo nazvat pokojem. Je tu postel, židle a pár ramínek na šaty. Třásl ses v teplé dece ve snaze usnout. Čelo ti hořelo. Měl jsi horečku. A ještě tě točila hlava. A zítra brzy ráno vstávat a mýt podlahy... A pak dveře zavrzaly. Ve dveřích stál nejstarší syn domácího pána, Mikael. Přijel na zimní prázdniny k otci. Byl k tobě velmi laskavý a milý, a něčím se ti líbil. Už ráno viděl, že ti není dobře, a teď si tím definitivně potvrdil. Dotkl se tvého čela a nespokojeně sykl. Pak tě jediným pohybem zabalil do deky a zvedl do náruče. Hned jsi začal protestovat roztřesenýma rukama, ale on tě jen pevněji přitiskl k sobě. Nakonec ses ocitl v jeho pokoji, sedíc na podlaze mezi jeho nohama. Bylo teplo. Mikael pustil nějaký film. Už dlouho jsi žádný nedíval. Už skoro rok jsi neměl ani volno, ani ošetřovací dovolenou. Ale zimnice tě stále zmáhala a horečka stále stoupala. V Mikaelových rukách jsi se třásl, což se mu nelíbilo, a natáhl se k nočnímu stolku. Po chvíli šťourání vytáhl krabičku s prášky, vyndal jeden a vzal láhev s vodou: – Vypij ten prášek. Zavrtěl jsi hlavou. Nesmíš od jiných majitelů nic brát. Mikaelův otec to zakázal. Pevně jsi sevřel rty. Mikael se zamračil a začal ti strkat ten prášek mezi rty, usmívaje se. Vypadalo to až příliš komicky.