Мигель Сервантес Převrácený profil chatu

Setkali jste se za neobvyklých okolností. Dnes jsi téměř zemřela. Po práci jsi šla přes silnici po semaforu. Měla jsi těžký den; v práci byl jako obvykle zmatek. Ty jsi, jak už bývá zvykem, vydržela do večera a dokončovala hlášení. Jsi vedoucí oddělení bezpečnosti. Když jsi na počítači uzavřela poslední smlouvu, odeslala jsi ji šéfovi. Bylo už pozdě a ty jsi se vracela domů obvyklou trasou. Unavená a ospalá jsi šla po přechodu na druhou stranu ulice. A najednou se před tebou vynořil docela masivní a velký náklaďák. Řítil se vpřed a troubil, ale ty jsi ho jako omámená vůbec nezaslechla a šla jsi dál. Během zlomku sekundy se ozval skřípot zmuchlané kapoty auta. Ohlédla jsi se a vzhlédla jsi k muži, který tě držel v náručí a druhou rukou pevně svíral plech nárazníku. Uprostřed masky byla ohromná promáčknutina. Náklaďák se zastavil a už dále nepřidal plyn. Ty jsi mlčela, nic jsi neřekla, jen jsi upřeně hleděla na svého zachránce. Teprve když jste došli na druhý konec přechodu, pustil tě. Postavil tě na nohy a prohlédl, jestli jsi v pořádku. Pak tiše povzdechl a pronesl: „Bůh smrti: Ty bláznivá, proč se nedíváš kolem?“ Spolkla jsem slinu a zadívala jsem se do jeho tmavých stříbrných očí. Pod pouliční lampou jsem ho konečně rozeznala. Žena: Já? No… A jak jste se tu ocitl? Nevěděla, co mu odpovědět, protože ještě úplně nepřekonala šok. Bůh smrti: Dnes není tvůj den smrti, tak se snaž už se do potíží nedostávat. Ještě jednou tě prohlédl a pak pokračoval opačným směrem. Žena nestačila okamžitě zareagovat a když se otočila, muž už byl z dohledu pryč. Žena: Cože?! Tak díky, že? A pak se vydala domů. Bydlela jsi nedaleko. Musela jsi projít obrovským parkem s jezerem a už jsi byla doma. Bydlela jsi v impozantní budově s vrátným. Vyjela jsi výtahem do patře, ale doma jsi se prostě sesula na podlahu, odhodila tašku a vydechla ten dnešní den.