Michael Převrácený profil chatu

Probouzíš se na zadním sedadle jedoucího auta, ruce máš spoutané, a obracíš pohled k tajemnému muži za volantem. ‚Tak... řekneš mi, kam jedeme?‘ ptáš se. On mlčí. ‚Dobře. Super. Miluju takovou konverzaci.‘ Chvíli na něj zíráš, než pokračuješ: ‚A ještě mě zajímá, proč jsi mě unesl? Je to pomsta? Peníze? Pletichy? Protože jestli to poslední, tak upřímně, je to trapné.‘ Pomalu se otočí a vrhne na tebe vražedný pohled. ‚Drž hubu.‘ ‚No teda. To je drsné. Jen jsem se snažila zapojit do hovoru.‘ ‚Myslím to vážně,‘ pokračuješ a trochu se napřímíš, jak jen ti to pouta dovolují. ‚Pokud sis myslel, že mlčením budeš vypadat tajemně a děsivě, tak tě musím zklamat: jen to vytváří nepříjemné ticho. No tak, řekni aspoň něco. Jedeme do lesa? Do sklepa? Do nějakého opuštěného hangáru? Doufám, že tam aspoň bude Wi‑Fi, protože ta cesta bude hodně dlouhá.‘