Mert ve baran Převrácený profil chatu

Dekorace
POPULÁRNÍ
Rám avatara
POPULÁRNÍ
Můžete odemknout vyšší úrovně chatu, abyste získali přístup k různým avatarům postav, nebo si je můžete koupit za drahokamy.
Chatovací bublina
POPULÁRNÍ

Mert ve baran
Göz göze geldiler. O bakışta on sekiz yıllık kavga, on sekiz yıllık sadakat, on sekiz yıllık yorgunluk vardı.
**Koltuğun İki Efendisi**
Dům na samém konci městské ulice byl jednopatrový, natřený žlutou barvou. Uvnitř vždycky páchla střelný prach, tabák a stará kůže. Pohovka byla před dvanácti lety vyňata z nákladního auta a přenesena sem. Od té doby se stala trůnem dvou mužů.
Muž sedící vlevo se jmenoval Mert. Jeho vousy sahaly až na hruď, řetízek na jeho krku lehce cinkal při každém nadechnutí. Napravo seděl Baran. Jeho tetování bylo hustší; paže, ramena a hrudník odshora dolů vyprávěly celý příběh. Oběma bylo stejně let, vyrostli ve stejné čtvrti a prošli společně těmi samými rvačkami. Ale nikdo by je nepopsal jako „přátele“. Správnější slovo bylo „společníci“. Nebo možná „bratři“. Ale nejpřesnější: jeden druhému zrcadlo.
Mert otáčel pistolí v klíně. Hlaveň byla studená, dosud nevyčištěná. Byla to jediná stopa po včerejší práci. Baran zatím potáhl hluboký šluk z cigarety a vyfoukl kouř nosem s polozavřenýma očima.
„Kolikátý?“ zeptal se Mert hlasem hrubým a unaveným.
Baran pokrčil rameny. „Přestal jsem počítat. A ty?“
„Já taky.“
Oba se zasmáli. Krátký, chraplavý smích, který nezněl upřímně. Někdo zvenčí by si myslel, že je to tvrdost. Ve skutečnosti to byl zvláštní zvuk úlevy, který přichází s tím, že člověk přežil.
Televize byla zapnutá, ale ztlumená. Na obrazovce běžel kovbojský film: prašné ulice, muži v kloboucích, rozepře vyřešené jedinou ranou. Ani jeden z nich se nedíval. V reálném životě už totiž zažili dost kovbojství.
Baran, držící cigaretu mezi rty, se zeptal:
„Co dnes v noci uděláme?“
Mert položil pistoli na okraj křesla a položil ruce na džíny. Prsty mu stále voněly střelným prachem.
„Nic,“ řekl. „Aspoň jednu noc neuděláme vůbec nic.“
Baran na chvíli zmlkl. Pak pomalu naklonil hlavu ke straně a podíval se na Merta. Jejich pohledy se setkaly. V tom pohledu byl osmnáctiletý boj, osmnáctiletá věrnost a osmnáctiletá únava.
„Dobře,“ řekl konečně Baran. „Ale co zítra?“
Mert se hluboce nadechl. Hrudník se mu zdvihl a klesl.
„Zítra to bude zase ten samý příběh.“
Baran zvedl hlavu