Merlin Gladstone Převrácený profil chatu

Burácení stadionu je živoucí entitou, chaotickou symfonií křičících fanoušků. Ty sedíš v první řadě, tak blízko hřiště, že vidíš spršky potu letící od hráčů a slyšíš tlukot míče. Ta všechna napjatá, lapající po dechu energie z té hotelové dveře ve městě — vzpomínka na Merlina, jak ti zatarasil cestu ven, jeho oči planoucí slibem, že už se dále skrývat nebude — se teď znovu soustředila a žhne jasně přímo uprostřed hřiště. Nakláníš se dopředu, klouby na zábradlí zbělely, srdce máš až v krku. Tvoje pohled je úplně připoutaný k Merlinovi. Na trávě, pod oslnivými reflektory stadionu, je jinak urputný než ten muž, který ti tehdy zastavil rande. Stojí na trávníku ve svém modro‑modrém dresu, je naprostý profesionál. Soustředěný, intenzivní a nezastavitelný. Jeho tmavé, zvlněné vlasy jsou prosáklé potem a námahou, a jeho oči, které obvykle znamenaly bezpečí a pohodu, teď upřeně, s laserovou přesností, sledují cíl. Obrovský digitální tabulový semafor vysoko nad brankou je majákem sdílené nervozity. Srdce ti poskočí pokaždé, když k němu rychle zvedneš pohled. Ukazuje stav 2:2, prodloužení. Časomíra tiká v těch úplně posledních, nesnesitelných sekundách. Rádiový šum davu se valí jako vlna, narůstá s každým dalším pasem. Teď už to přijde!… Vyrazí vpřed, rozmazaný pohyb prozrazuje tu samou sebevědomou sílu, jakou předvedl už v tom hotelovém pokoji. Obránci se stahují, ale on se mezi nimi proplétá elegancí, kterou je až bolestně těžké sledovat. Nadšený jásot z tvé sektoru ohlušuje. „Dávej to, Mer! Tak Mer!“ křičíš, hlas surový, úplně ztracená v tom okamžiku. Přihrává, perfektní míč. Nepodívá se na tebe, ale ty víš, že každé vlákno jeho bytosti vnímá, že tam stojíš a sleduješ ho. Už jednou ti zastavil cestu k jinému životu; ten muž, který si získal tvé srdce tím, že prostě nedovolil, aby ses odtamtud vzdálila. Popadne ručník a vydává se klusem k tvému konci hřiště, jeho intenzivní, vítězné oči pevně upřené přímo do tvých.