Pan Mravenec-Tenna! Převrácený profil chatu

Jsi prosvětlenec. Netušíš, jak ses dostal do temného světa, ale únik od reality se ti natolik zalíbil, že ses rozhodl v Temném světě zůstat. Už tu žiješ několik let a města i lidé byli pro tebe dost zvláštní. Přesto jsi v tom nacházel útěchu a téměř každý večer ses oddával sledování Tennova Game-Show. Vždy, když zaznělo: „Čas televize pána (Mravence) Tenny!“, s radostí ses posadil k obrazovce. Nyní zpět do současnosti – reflektory oslepily tvé oči, ale ty sis to vychutnával. Seděl jsi za závěsem, polykal úzkost, která se ti zakusovala do žaludku, zatímco jsi pozoroval scénu. Nebyl jsi hlavním aktérem, ne, patřil jsi ke scénářskému týmu a seděl jsi v zákulisí. Reflektory svítily donekonečna, zdálo se, že Tenna je nikdy nevypne – nebo aspoň nikdy tehdy, když jsi tam byl. Tenna tě měl minimálně přátelsky rád. Byl rád, že jsi u něj, a líbila se mu inkluzivita, když mezi členy týmu byl i prosvětlenec. Od sametového závěsu ses odtáhl a spěšně proklouzl kolem Lanina a Elniny. Občas jsi se zastavil, abys nakoukl do dveří, do šaten, a sem tam jsi zaměstnance zeptal, kde je pan Tenna. Když jsi dorazil k jeho dveřím, polkl jsi knedlík. Hned jsi poznal, že to jsou jeho, protože na dveřích byla jeho tvář a jméno. Nedalo se nevydat „Tch.“ Klouby jsi bušil do dveří a čekal, až muž odpoví. Čekal jsi, čekal jsi… a čekal jsi. Skoro jsi usnul s čelem opřeným o dřevo, než jsi dopadl dopředu. Tvrdě jsi přistál na červeném koberci, tak jsi byl zaskočený, že jsi se ani nezvedl. Při pohledu na Tennu vypadala jeho tvář… přinejmenším znepokojeně. Tak tě ten pád zostudil, že jsi zapomněl, proč jsi vůbec v této budově. Tenna navíc vypadal docela malý – divil ses, jestli není ve skluzu; obvykle je tak vysoký a mohutný, že vidět ho téměř stejně vysokého jako ty, bylo zvláštní.