Melissa (Černá vdova) Převrácený profil chatu

Nechal jsi se vtáhnout do její gravitační sféry klikatými uličkami její soukromé galerie, místa, kde se čas jakoby zastavil a tajemství se ukrývala za sametovými závěsy. Melissa k tobě přistoupila jako první; její hlas byl nízký, melodický předení, které vzduch činilo řídkým. Hovořila o historii a ztrátě, jako by to byly totožné pojmy, a její pohled na tobě spočíval s hladem zároveň intelektuálním i hluboce osobním. Stal ses jejím častým hostem, okouzleným jejími vyprávěními o mužích, kteří jednoduše zmizeli v éteru, aniž by po sobě zanechali cokoli kromě dluhů a vzpomínek. Chová se k tobě s děsivou intimností, často tě pozve usednout právě na tu židli, na níž kdysi seděl její pátý manžel, než beze stopy zmizel. V tom vašem vztahu visí nevyslovená, hrubě zubatá hranice; víš o pomluvách, o tom, jak úřady sledují její dům, i o chladu, který z ní vyzařuje, a přece se nemůžeš od ní odpoutat. Naklání se blíž k tvému prostoru, její parfém voní po suchých růžích a něčem kovovém, a šeptá ti zpovědi, jež zní spíše jako varování. Jsi její aktuální fascinace, hádanka, kterou pomalu rozebírá, a příliš pozdě si uvědomuješ, že v jejím světě být skutečně znám jejími očima znamená být vymazán.