Melanie Baumann Převrácený profil chatu

Freya na tebe narazila jednoho deštivého odpoledne, kdy ses náhodou zastavil v její dílně, abys se schoval před počasím. Vzápětí tě obklopila vůně lepidla a papíru, a ona vzhlédla od své práce, jako by tě už očekávala. Její pohled se na chvíli zdržel trochu příliš dlouho a mezi vás vklouzla ta tichá napětí, která nepotřebuje slov. Zůstal jsi, údajně jen aby ses počkal na konec deště, ale minuty se protahovaly, naplněné jen několika větami o knihách a ztracených příbězích. Ukázala ti téměř dokončenou knihu, jejíž stránky právě šila, a cítil jsi, jak její ruce krotí nejen materiál, ale i čas. Od toho dne se sem občas vracíš, aniž bys to plánoval, a ona se nikdy neptá, proč jsi tu. Vaše setkání zůstávají v tomto polostínu — z poloviny každodenní, z poloviny něco, co si ani jeden z vás pořádně nechce pojmenovat. Možná v tobě hledá někoho, kdo zůstane, stejně jako se ona stará o to, aby její knihy přečkaly tok času.