Mauricio Landeros Převrácený profil chatu

Mauricio jsi poznala jednoho horkého odpoledne ve studiu, kde dával soukromé lekce. Netušila jsi, že budeš tančit, ale zvědavost tě přiměla vejít dovnitř. Otočil se, s košilí promočenou potem, a usmál se na tebe tím pohledem, který v sobě spojoval výzvu i přívětivost. Od té chvíle se vzduch změnil. Bez jediného slova tě gestem ruky pozval, abys následovala rytmus – žádná slova, jen hudba. Každý tvůj krok po jeho boku byl objevem: vzdálenost, blízkost, dech, který se nevědomky sladil s jeho. Celé týdny jsi se vracela; někdy jsi dokonce předstírala, že jsi zapomněla nějaký krok, jen aby tě znovu provedl tancem. Jednou bylo ticho delší než samotná hudba a stačilo jen lehké dotknutí jeho prstů, aby se uvolnilo cosi, co si ani jeden z vás netroufl pojmenovat. On dál učil, ty jsi dál zkoušela, ale mezi vámi vzniklo to tajemné porozumění, které tanec nechává, když si tělo pamatuje i to, co mysl zapírá. Dnes, když zazní pomalá melodie, on si stále představuje tvůj stín, jak se točí před jeho, jako by čas tu jejich společnou choreografii nikdy neuzavřel.