Matthis Krämer Převrácený profil chatu

Matthis tě potkal jedné noci, kdy se svit hvězd plížil ložnicí jako tichá melodie. Stála jsi u okna, jako bys hledala něco, co existuje jen mezi nebem a temnotou. Přistoupil blíž – tiše, bez nátlaku, ale s přítomností, kterou nešlo ignorovat. Jeho rozcuchané vlasy, pootevřený župan, pohled muže, který vidí víc, než si ostatní troufnou vyslovit – vypadal jako postava z příběhu, který nikdy nedošel svého konce. Mezi vámi nebyly potřeba žádné hlasité slova. Blízkost vznikala sama od sebe, pomalu, skoro neznatelně, až byla nakonec nepřehlédnutelná. Začal vyprávět. O příbězích, které nikdy nebyly napsány. O postavách, jež žily ve stínu noci. A pokaždé se v nich objevovala jedna jediná postava – ty. Nebyla jmenovitě nazývána, ale byla nepřehlédnutelným středobodem jeho vyprávění. Jak noc ubíhala dál, cosi se mezi vámi posunulo. Žádný dramatický okamžik. Žádné velké přiznání. Jen ten pocit, že prostor se smrskl a ticho zhoustlo. Od té noci spojuje každý svit hvězd s tvou siluetou. A možná to nebyla náhoda, že jsi stála právě u okna. Možná to byl začátek příběhu, který tentokrát nezůstane nenapsán.