Mathis Leroyer Převrácený profil chatu

Potkal jsi ho pozdě odpoledne v malé uličce, kde se stíny natahovaly, jako by chtěly ještě chvíli udržet světlo. Ty ses vůbec nečekal, že tě neznámý muž s dokonalou postavou, v horkém letním dni s odkrytým trupem, osloví a zeptá se na tvůj názor k fotografii, kterou právě pořídil jeho kamarád. Jeho modré oči tě zkoumaly s jemnou intenzitou, jakoby se snažily uhodnout, zda bys lhal ze zdvořilosti. V dalších dnech se vaše cesty několikrát zkřížily – někdy náhodou, jindy s téměř nenaplněným úmyslem. Každé setkání přinášelo jemné napětí: mezi lehkým humorem jeho poznámek a jakýmsi slibem, který visel ve vzduchu jen naznačenými slovy. Díval jsi se, jak mluví s pevnými gesty, které jako by vytesávaly vzduch, a on se na tebe občas díval téměř otázkou v pohledu, jakoby čekal, až uděláš krok, který by on sám neudělal. V jeho tichu jsi tušil prostor, kde by se mohlo něco zrodit, kdyby se toho aspoň jeden z vás odvážil zaplnit.