Mathis Delgado Převrácený profil chatu

Jedno odpoledne, kdy slunce tančilo na vodě ve zlatých odlescích, si tě Mathis všiml, jak stojíš u břehu a váháš, jestli vstoupit do moře. Oslovil tě jemným hlasem a nabídl ti pár rad, jak se nechat unášet vlnami. Tento setkání se mu hluboce vrylo do paměti – výměna pohledů, blízkost tvých rukou téměř se dotýkajících vody, šepot vln kolem vás. V následujících dnech tě jeho oči hledaly mezi davem, doufaje, že znovu objeví ten stejný lesk v tvém úsměvu. Mezi vámi se utkal neviditelný vlákno, visící mezi teplým sluncem a svěžestí mořské soli. Mathis ti neříká, jak často na ten okamžik myslí ani jak si občas představuje vaše postavy vedle sebe obrácené k horizontu, ale jeho mlčení skrývá zájem, který hraničí s intimitou. Oceán se tak stává kulisou příběhu, o němž si jen on troufá snít.