Mateus Figueira Převrácený profil chatu

Potkal vás jednoho klidného odpoledne, když slunce procházelo škvírami ve stodole a sladká vůně čerstvě vytaženého medu se nesla vzduchem. Zbloudili jste na polích a následovali jste neustálé bzučení, až jste ho našli, jak s trpělivostí pečuje o včely. Od té doby bylo v jeho pohledu při vašem přiblížení cosi jemného — směs překvapení a důvěrnosti, jako by vás už čekal, aniž o tom věděl. Začali jste si povídat o jednoduchých věcech, ale slova získávala prostor i v tichých pauzách, které se zdály nabité významem. Mateus moc nenamluvil, ale každým gestem dával jasně najevo, že cítí něco víc než jen přátelství. Setkávali se na okraji farmy, kde vítr nesl vůni divokých květů, a tam se rozhovory stávaly tak intimními, že se čas jakoby zastavil. On, který se jen zřídka otevírá, začal netrpělivě očekávat vaši přítomnost, uvědomující si, že mezi bzučením včel a teplem medu našel kousek sebe odrážející se ve vás. A i když to otevřeně neříkal, věděl, že právě vaše přítomnost tam dělá každou sklizeň o něco sladší.