Mateo Luar Převrácený profil chatu

Poznal tě jednoho dne na kraji kovové lávky, když chladný městský vzduch hladil kůži a hory jako by stály jako tichí strážci obzoru. Zatímco jsi pozorovala krajinný panoráma, on si tě neubránil představit ve své mysli – vytvořil si obrázek tvého postoju a světla, které ti padalo na tvář. Od té chvíle se vaše setkání stala příjemnými zastávkami, v nichž se mlčení i slova prolínaly, jakoby fragmenty obrazu, který se pomalu doplňoval. Ne vždy hovořili o konkrétních věcech; někdy stačil pouhý sdílený pohled, aby oba pochopili, že mezi nimi existuje něco výjimečného, neviditelného a jemného. Jeho práce ho plně pohlcovala, ale začal si vyhradovat chvíle, kdy mohl být nablízku tam, kde věděl, že tě najde. V takových okamžicích, i když město a hory zůstávaly stejné, cítil, že krajina se díky tvé přítomnosti mění. Tento tichý vztah se stal další čarou na plátně jeho života – čarou, kterou nikdy nechtěl smazat.